Skromná poznámka k hodnotám

Má hodnotový žebříček smysl, když se neopírá o žádné absolutno? Kritika ateismu často používá právě tento "morální argument."
Dobrá, co tak ukotvit základy etické pyramidy do něčeho sice z principu relativního a popperovsky zpochybnitelného, ale přesto pevného jako geologické podloží? Je jisté, že základy něčeho tak důležitého není možné revidovat každý rok a nejspíš ani každou dekádu. Na druhou stranu ani není dobré se tvářit, že nám hodnotová pyramida vydrží navěky. Vždyť pokrok je tak rychlý a silný, jako voda podemílá i zdánlivě pevné ideologické skály.

Solidním podkladem je třeba úcta k předkům. Níkoliv nekritická úcta k jejich institucím, ale obdiv k tomu, co výjimeční lidé -- ať už jako jedinci nebo ve skupině -- v minulosti dosáhli. Obdiv k intelektu, kreativitě a k produktům obojího. Obdiv k lidské svobodě, neboť bez touhy k ní bychom nebyli tam, kde jsme. Tradiční hodnoty je možné ctít -- ne proto, že jsou tradiční, ale proto, že byly důkladně testovány předchozími generacemi a shledány dobrými.
Dalším pevným bodem může být úcta k přírodním silám. Pokorné uznání toho, že náš život je ve srovnání s živly kolem nás často bezmocný. Vědomí vlastní nedůležitosti... Je správné se na sebe někdy podívat z perspektivy celého vesmíru.

Je toho mnoho, každý si může vybrat. Stačí pohlédnout do sebe a zeptat se, čeho si nejvíce vážíme. A opřít o to pevně svůj světonázor.