Jak jsem se stal nástěnkářem

Řadím se k umírněným příznivcům metod GTD (Getting Things Done, česky Mít vše hotovo) a ZTD (Zen To Done, česky Zen a hotovo).
Tedy: Jsem příznivcem, protože GTD používám v praxi, s většími či menšími uspěchy. A umírněným proto, že si vybírám z rad pánů Allena (A) nebo Babauty (B) jen to, co mi vyhovuje, a pracuji s těmito technikami poměrně nedogmatickým způsobem.

Zmínění guruové -- jak guru A, tak i guru B -- se shodují v tom, že máme používat nástroje, které nám nepřekážejí a nevnucují nepřirozený styl práce. Když jsem se s GTD seznamoval, podnikl jsem pracný průzkum ve snaze právě takové nástroje najít.

Scratch My Own Itch

Propracovaný Tracks mi zpočátku vyhovoval. Nicméně postupně, jak se mi principy GTD ukládaly do podvědomí, začal jsem silněji vnímat jeho drobné nevýhody.
Shodou okolností jsem tou samou dobou získal příležitost vytvořit aplikaci na míru procesům jedné malé firmy. Po bližším zkoumání se ukázalo, že tyto firemní procesy jsou s GTD docela kompatibilní. Bylo mi jasné, že pokud mám tuto aplikaci sám napsat -- čemuž jsem se doposud z dobrých důvodů bránil -- měl by to být takový yet another gtd tool, který bych sám rád používal.

Nebylo to však jednoduché: Aplikace byla určena i zaměstnancům bez znalosti GTD, tedy implementovat projekty, akce a kontexty nepřicházelo do úvahy.
Chtělo to jednoduchý nápad stravitelný i pro "neajťáky." A tak vznikly nástěnky plné lístků, ty totiž nevnucují uživateli žádnou konkrétní ideologii.

Tramtadadá

Výsledkem je aplikace noticeBoard, s podtitulem "CTD Tool" (Cooperatively Things Done, česky Hej rup!). Jak je u dobře vychovaných Rails aplikací zvykem, její zdrojový kód naleznete na githubu, kolegům rubyistům by nemělo činit potíž Nástěnky zprovoznit na vlastním serveru.

Dokumentace, wiki, uživatelské fórum -- nic z toho k Nástěnkám neexistuje. Pokud by se ovšem našel dostatek zájemců o vyzkoušení, mohl bych jim zřídit přístup do nějaké demo instalace Nástěnek.

Co Nástěnky nabízejí:

- jednoduchou metaforu nástěnek v kanceláři, přijatelnou i mimo svět IT; terminologii je možno "přepnout" pouhým nastavením lokalizačního souboru cs.yml,

- týmovou organizaci činností inspirovanou technikami GTD/ZTD; základním prvkem je lístek na nástěnce, jenž může a nemusí být úkolem ke zpracování,

- jsou vhodné i jako jednouživatelské GTD (je zde možnost vytvářet soukromé nástěnky),

- mobilní přístup; fungují z Kindle, měly by™ fungovat i z chytrých telefonů; základním principem je jediný pružný layout pro desktop i malé prohlížeče,

- detailní řízení stavu lístku (akce); lístky-úkoly lze delegovat, přerušovat práci na nich, označovat je, atd.,

- jemné nastavení uživatelských práv na úrovni nástěnek -- vybraným uživatelům lze dovolit jen určité činnosti s lístky na konkrétní nástěnce,

- historii lístků (co se s lístkem dělo, kdo/kdy s ním pracoval, komentoval, měnil jeho vlastnosti...),

- podporu formátování Textile známého z wiki (pro snadné vkládání odkazů, formátování textu).

- Nástěnky dovolují ukládat přílohy k lístkům -- obrázky, dokumenty, obecně libovolné soubory,

- umožňují stanovit prioritu lístku, datum a čas lístku; lístky se dají řadit a filtrovat dle různých vlastností.

Co Nástěnky nejsou:

- zralým a bezchybným softwarem,
- konkurencí Basecampu a placeným GTD službám,
- ideálním nástrojem, jenž řeší všechny vaše problémy.

Tož, Enjoy!

O strojích a lidech

Jsme nahraditelní.
Ne, nemám na mysli levnou práci lidí z Asie a Afriky, jde mi o hrozbu poněkud časově vzdálenější: Veškerou naši práci jednou lépe zastanou stroje -- i tu intelektuální.

Být přesvědčen o vlastní nenahraditelnosti je běžné a zdravě seběvědomé. Snad ještě častější je pochybovat o vlastní nenahraditelnosti, ale zároveň být přesvědčen o tom, že některé lidské schopnosti jsou z principu nenahraditelné.
Kdo ale tvrdí, že lidé jsou, co se týče veškerého myšlení, nahraditelní strojem, je ostatními vnímán jako extremista. Proč? Co nás na odmítnutí lidské intelektuální výjimečnosti znepokojuje? Je to podvědomý lidský strach z neznámého predátora, jímž by se mohl stát nějaký náš vlastní výtvor? Jakési antropocentrické tabu, zakazující klást si otázky o vlastní výjimečnosti a nahraditelnosti? Nepodložená domněnka, že evoluce se s příchodem Homo sapiens sapiens zastavila? Humanitní přesvědčení o nekonečné hloubce lidské kultury?

Má člověk patent na rozum? Obsahuje naše myšlení nějakou magickou, jedinečnou složku, vzpírající se racionálnímu uchopení a jasné definici? A pokud ano, ochrání nás toto magické myšlení před vzpourou robotů?
Tyto otázky se dotýkají mnoha z nás.

Ústup bílých límečků

Překladatelům stroje komplikují život už dnes -- nekvalitní, ale snadno dostupné produkty strojového překladu snižují cenu jejich práce -- aby se překladatel uživil, musí se specializovat. Beletrie (více významů, emoce) a překlady smluv a právničtiny (jednoznačnost, přesnost) jsou a ještě dlouho budou pevnostmi, v nichž se lidští předkladatelé mohou dobře bránit. Dobyvatelé ale nespí a budují stále dokonalejší katapulty a beranidla, takže jednou padne i ta poslední citadela -- poezie.
Další lidské profese, ohrožené počítačem, jsou v pořadí. Na světě je mnoho intelektuálních činností, při nichž se počítače dají využít nějakým alespoň pomocným způsobem pro zpracování dat, jejich filtraci, analýzu, apod. Čím mechaničtější a předvídatelnější tato činnost je, tím více by se měl mít na pozoru ten, kdo si jí vydělává.
Lidští prodavači mají již dlouho konkurenci v podobě e-shopů. Pokladní v supermarketech nahradí průjezdní rámy, které v několika sekundách přečtou informace pomocí RFID čipů na zboží v nákupním košíku a odečtou celkovou cenu z bankovního účtu nakupujícího.
Jistě namítnete, že prodej není intelektuální profese. Avšak mnohé překvapí, že nahraditelní jsou i třeba lidští makléři.
Klidní by neměli zůstat ani programátoři nebo elektroinženýři -- počítač jednou nebude při návrhu software nebo elektronických obvodů potřebovat lidskou obsluhu.
Co se ale stane, až dojde k automatizaci matematiky nebo hudby?

Nemůžeme ignorovat neustálý ústup zastánců lidské nenahraditelnosti, čehož známou ukázkou jsou šachy: To, že nejlepší lidský šachista vždy porazí stroj, bylo považováno za důkaz nepřekonatelnosti lidského intelektu. Po porážce Kasparova v roce 1997 jednoduše zastánci lidské nenahraditelnosti odešli hledat jiné mety a jiné definice lidského intelektu a výjimečnosti.

Přeháním? Jistě, podobných proroků strojové inteligence už tu bylo, řeknete si. Nikdo nenahradí lidský mozek v jeho úplnosti -- včetně jeho emocí, fantazie a kreativity. Nikdo nevytvoří umělého člověka. Mechanické úkony vykonávají počítače lépe než člověk, to ano, ale stroj přece nikdy nebude schopen nahradit třeba umělce a jeho prožitek vtělený do díla.
Opravdu? Odkud se bere přesvědčení, že kreativitu nelze strojově nahradit?

Algoritmus kreativity

Produktem intelektuální nebo umělecké lidské činnosti je informace. Ano, dopouštím se zde určitého zjednodušení, ale ne až tak velkého: Veškeré materiální produkty je možné digitalizovat, vytvořit jejich popisy, recepty, algoritmy, výrobní postupy. Podstatné není vyrobit materiální objekt podle přesného popisu. To stroj umí, v tom je dobrý a v tom postupně nahrazuje člověka už od dob průmyslové revoluce. Podstatné je tento postup vymyslet. Zde, namítnou kritici, spočívá jádro lidské kreativity. Stroj jednoduše nevymyslí nový postup.

Co je tedy lidská tvořivost, ta domnělá bašta, v níž se schovává dobrá lidská výjimečnost před zlým a rozmáhajícím se mechaničnem? Definic kreativity je více, např.: Tvořivost je generování nových, neobvyklých, ale přijatelných, užitečných myšlenek, řešení, nápadů.

Myšlenka, aby byla užitečná, musí být vyjádřena nějakým popisem. Nejběžnější je popis slovní, nicméně "popis" je možné pro naše účely značně rozšířit -- může jít třeba o elektrické schema, obrázek (topologický, grafický jazyk), notový zápis, počítačový program, obecně pak o jakoukoliv konstrukci vytvořenou z nějakých symbolů.
Představme si prostor všech možných myšlenek. Jde o množinu všech konstrukcí, které se dají pomocí symbolů a podle pravidel daného jazyka vyjádřit. Představme si dále, že kreativní člověk (objevitel, vynálezce) se v tomto prostoru myšlenek pohybuje. Má určitou představu o jejich užitečnosti, danou jeho zkušeností, racionálně dokáže dedukovat nové myšlenky na základě těch již existujících a popsaných. Ba co víc -- pomocí své intuice, na základě inspirace a iracionálních postupů dovede vytvářet zcela nové a logicky neodvoditelné myšlenky. A pokud je geniální, dovede objevit i dosud nepoznané oblasti myšlenkového prostoru.
Racionální postupy jsou metodickým procházením tohoto prostoru, zatímco výbuchy inspirace jakési skoky v něm. Důležité je, že ať už je výchozí pohnutka jakákoliv, jde pouze o pohyb ve světě myšlenek (po cestě od známých myšlenek k novým) a tímto pohybem je vždy manipulace se symboly podle pravidel daného jazyka.

Představme si nyní stroj, jenž dovede naším myšlenkovým světem procházet. Je schopen odlišit myšlenku užitečnou od neužitečné porovnáním s realitou. Je schopen vytvářet nové myšlenkové konstrukce na základě konstrukcí známých. Je schopen logické chůze i kreativních skoků v myšlenkovém prostoru.
Na rozdíl od člověka je tento stroj rychlý a neúnavný, při řešení této optimalizační úlohy nejí, nespí, nebere plat, nemusíte za něj platit zdravotní a sociální pojištění.

Princip nahraditelnosti lidského myšlení není zdaleka něčím novým. Kořeny tohoto filozofického přístupu jsou naopak hodně staré a možná o nich psal už Gottfried Leibniz, ale až v dnešní době se technologie pomalu blíží do bodu, kdy má smysl se znepokojovat jeho praktickými dopady.
Nejde o nějakou katastroficky rychlou změnu, nicméně každý rodič školou povinného dítka by se už dnes měl ptát, zda se jeho dítě na budoucí svět "chytrých strojů" připravuje tím nejlepším možným způsobem.

Nahrazení lidského myšlení neproběhne nějakým velkým revolučním skokem. Nebude zkonstruován Golem, jenž po zapnutí vyhraje ve všech IQ testech a během další hodiny zajistí světový mír a lásku. Fígl je v tom, že vůbec není třeba vytvořit umělého člověka, protože umělý člověk je poněkud neekonomickým konceptem.
Místo toho dochází k postupnému, pragmatickému nahrazování lidské mysli tam, kde je to proveditelné a úsporné. Počítače stále považujeme a budeme považovat za nástroje (byť sofistikované), nikoliv za umělé osobnosti, které nás připraví o práci. Jak praví známý městský mýtus: Živé žáby musíte vařit pozvolna, jinak z hrnce vyskočí.

Automatický umělec

Dobrá, naše intelektuální dřina bude automatizovaná, zbyde více času na zábavu a umění. Jak je to tedy s prožíváním emocí a dalšími, hluboce niternými a výhradně lidskými věcmi, které jsem zmínil jen okrajově? Jak je to s uměleckou kreativitou?
Považujeme-li za podstatný pouze výsledek tvořivé činnosti, tedy kreativní dílo, není třeba komplikovat naše úvahy podobnými nadbytečnými koncepty. Tvoření nepochybně obohacuje či proměňuje tvůrce, ale vzhledem k cíli není tento proces podstatný. Máte-li v ruce emotivní obrázek, není důležité, zda malíř emoce prožíval nebo je jen dokonale předstíral. Herec po padesáté repríze na jevišti už emoce neprožívá a -- pokud jde o opravdu dobrého herce -- je to z pohledu diváka jedno.

Nicméně, se zastánci lidské nenahraditelnosti se asi shodnu v tom, že nahradit člověka v umění je obtížné a že tato emocionální bašta bude posledním útočištěm člověka poté, co ostatní pozice dobydou stroje. Neshodnu se ale s nimi v v odpovědi na otázku, zda k tomu dojde -- nevidím žádný důvod k přesvědčení, že člověk tuto poslední pozici uhájí.

Výstižně to formuloval David Gelernter:
Jednou, až vyřešíme všechny problémy, bude dosaženo umělé mysli. Avšak i potom nebude uměle inteligentní počítač nic pociťovat a nebude si nic uvědomovat. Řekne "Jsem šťastný," ale nebude cítit štěstí. Nicméně bude jednat, jako kdyby šťastný byl. Bude jednat jako inteligentní lidská bytost.
A co pak?

Klopotné hledání GTD nástrojů

Pod vlivem četby knihy D. Allena Get Things Done, jež nedávno vyšla v českém překladu, jsem se rozhodl na vlastní kůži vyzkoušet populární učení tohoto "Mistra Sekty produktivity".
Vybaven odhodláním, jal jsem se nejprve hledat vhodné nástroje, které by mou snahu uspět v GTD podpořily. Sám Allen ve svém kánonu tvrdí, že úspěch GTD tkví v přístupu a nikoliv v nástrojích -- a ti, kdož GTD už delší dobu používají, to jen potvrzují. Přesto všechno jsem chtěl mít jasno ve věci toho, kam budu své úkoly, projekty a kontexty zapisovat dřív, než začnu -- přecjen nějakou ztrátu GTD morálky a důvěry ve svůj GTD systém si nemohu v průběhu GTD experimentu dovolit.

Má oblíbená hledací korporace nalezla na dotaz "gtd tools", jak je jejím zvykem, mnoho SEO-relevantních materiálů, z nichž za zmínku stojí pouze jeden všeobjímající seznam nástrojů.
Vybaven částečným neúspěchem jsem se obrátil na jinou hledací službu, poněkud více web2 laděnou... ano, mám na mysli samozřejmě Twitter. Díky němu se na mou hlavu sneslo během několika hodin množství tipů, rad, názorů a podstatných připomínek, za což všem zúčastněným děkuji. (Tento post je tedy i jakousi splátkou twittroscéně.)

Disclaimer: Následující hodnocení berte s rezervou. To, co platí pro můj GTD styl, velmi pravděpodobně nebude platit pro ten váš. Nejsem nijak zainteresovaný na podpoře níže uvedených nástrojů a můj přehled je subjektivním názorem. Předesílám, že o GTD nic moc vlastně dohromady nevím.

Okrajové podmínky

Coby webově zaměřený člověk přesvědčený o tom, že webovým aplikacím patří budoucnost, jsem se soustředil výhradně na www nástroje. Už toto rozhodnutí značně snižuje použitelnost mého průzkumu pro ostatní, zároveň ale efektivně zužuje oblast pátrání. Nechci tedy mít starost s více desktopovými instalacemi, se synchronizací dat, s aktualizací software, atd.

Dalším klíčovým rozhodnutím bylo přijetí faktu, že není na světě ideální nástroj, jenž by dokázal pokrýt GTD metodiku v celé její úplnosti. Tato volba tak poskytuje koncepční rámec mému questu: budu hledat dva WWW nástroje, jeden zaměřený na GTD operativu pro organizaci úkolů, projektů a kontextů (GTD CPU+RAM), druhý pak pro ukládání, organizaci a vyhledávání dat, tedy GTD archiv (GTD HDD).

Své WWW nástroje pak doplním o kvalitní papírový zápisník, jenž bude v GTD terminologii představovat jen další GTD inbox pro sběr dosud nerozhodnutých záležitostí. Papír je médum nepostradatelné ve vrcholně kreativních okamžicích.

Kritéria výběru

Podle čeho budu nástroje posuzovat? Zajímají mě tyto vlastnosti:
1. jednoduchost/přehlednost -- od kvalitního nástroje nevyžaduji "bloated functionality", naopak "chci spíše málo, ale poctivě",
2. soulad s GTD učením -- ne všechny zkoumané nástroje implementují potřeby GTD, naopak, některé jsou navrženy pro jiný účel (což ale nemusí vadit),
3. mobilní přístup -- většinou budu pracovat na desktopu s kvalitním prohlížečem, jen několik málo úkonů GTD operativy chci provádět v terénu -- zejména prohlížení akcí v daném kontextu (@supermarket, @auto) a zadání nové akce (pro pozdějsí zpracování). Mobilní přístup do archivu nepovažuji za důležitý;
4. omezení komerční/funkční/jiná -- za použití některých nástrojů se platí, avšak všechny nabízejí free trial, účet, který má většinou nějaký "motivační" háček. Systémy také občas postrádají nějaký podstatný prvek;
5. organizace pomocí tagů -- po archivačním nástroji požaduji možnost hledání pomocí štítků (labelů? hrome, jak správně česky přeložit tags?), u operativy tato funkce občas překáží,
6. integrace s emailem -- bylo by dobré, kdybych mohl ze svého maileru přeposlat do GTD operativy akci, jež by se automaticky zařadila k příslušnému projektu jako další krok -- a naopak, není od věci, když operativa umí mailovat např. seznam úkolů na daný den (toto kritérium ale nemá velkou váhu);
7. ochrana soukromí, sdílení dat -- zajímavou otázkou je sdílení archivu. Občas chci některé položky ze svého GTD archivu zveřejnit, většinou však mají zůstat privátní. Rovněž se chci soustředit výhradně na osobní GTD operativu. Sdílení svých GTD záležitostí s ostatními (některé nástroje jsou víceuživatelské) mě nezajímá.

Kandidáti - operativa

Basecamp
O nějaké jednoduchosti zde nemůže být řeč. Basecamp je propracovaný projekt od známé firmy 37signals, orientovaný na komplexní projektový management. Je jisté, že GTD metodika je implementována dobře, jenže -- je pouze nepatrnou částí systému, který je od základu budován jako víceuživatelský. Pokud BC použije jednotlivec, jde o značný overkill. Tento systém je výborným řešením pro malé firmy a cena ($24 za měsíc) tomu odpovídá.

Nozbe
Z mého pohledu poměrně nepřehledné uspořádání a textuplný grafický design, kvůli němuž jsem se k důkladnějšímu posouzení ostatních kritérií této služby ani nedostal. Možná je v ní ukryt někde skvělý GTD prostředek, ale neměl jsem trpělivost ho hledat, možná mi byl jen Nozbe nesympatický. A když se k tomu přidalo omezení maximálního počtu projektů v trial verzi na 5... (pokud chcete tuto překážku odstranit, zaplatíte €54 za rok).

Remember The Milk
Naprostá klasika v oboru. Výtečné a přehledné zpracování, bohužel, nepodařilo se mi zjistit, jak uspořádat tasky do projektů. Je ovšem pravda, že podle D. Allena se od GTD operativy nevyžaduje nic jiného, než právě jenom správa seznamů, v tomto ohledu je RTM zcela vyhovující. Jako použitelné řešení pro projekty se jeví uložení výsledků hledání do speciálních seznamů -- co projekt, to seznam akcí s jedním společným tagem. Ostatní kritéria (např. 3, 6) jsou splněna bez chyby. Cenu za "upgrade" ($25 ročně) ovšem málokdo zaplatí, protože základní účet, jenž je zdarma, zcela postačuje.

SimpleGTD
Kritérium 1. je excelentně splněno, snad už kvůli samotnému názvu. SimpleGTD nabízí právě jen základní GTD operativu a nic jiného. Je ovšem pravda, že někdy jde o jednoduchost spartánskou, např. mobilní přístup a mailová integrace... ehm... nil. To, že projekty nelze do sebe vnořovat, klidně oželím, nicméně i tak jednoduchá věc, jako je zadání data k akci, je bohužel v SimpleGTD poměrně nepodporovaná. Použití je zdarma, očekává se příspěvek $10.

Tracks
Tracks je, narozdíl od všech ostatních testovaných systémů, třeba stáhnout a nainstalovat na vlastní server, což může pro někoho znamenat rozhodující NE. Jde o GPL systém napsaný ve framworku Ruby on Rails, jenž je dobré si nejprve vyzkoušet. Chvíli mi trvalo, než jsem Tracks přišel na chuť, ale jen chvíli, než mi došlo, že uspořádání je poměrně logické a efektivní. S mobilním přístupem se počítá (jsou k dispozici i RSS kanály), zatímco mailová integrace není součástí instalace. Je možné ji ale podle rad na webu snadno dodělat -- Tracks mají kolem sebe silnou komunitu. Pokud chcete mít nad daty vlastní kontrolu a chcete si GTD operativu doladit podle svých potřeb, nehledejte dál.

Vitalist
Když jsem se poprvé přihlásil k testovacímu účtu Vitalist, okamžitě mě napadlo, že "tohle je ono". Přehledný, navenek jednoduchý, avšak kompletně funkcemi vybavený systém. Podle GTD učení byl Vitalist přímo navržen, počítá např. i se vstupním inboxem, kam je možno přeposílat maily k zařazení, projekty lze vnořovat (jako podprojekty). Mobilní verze... naprosto bez chyby. Účet zdarma je bohužel opravdu jen testovací -- za nejzávažnější omezení považuji maximální počet deseti projektů. Cena za základní použitelný účet ($5/měsíc) je však adekvátní.

Kandidáti - archiv

del.icio.us
Delicious jsem do výběru zařadil spíše pro pořádek. Tato známá sociálně-bookmarková síť se sice jako GTD archiv použít dá, ovšem jen tehdy, mají-li veškeré skladované položky charakter URL. Štítky představují základní prvek organizace položek, nicméně primárním zaměřením služby je sdílet záložky -- pokud chcete soukromý archiv, musíte to u každé(?) položky explicitně nastavit.

Evernote
Relativně nový, přesto již dobře známý systém. Uživatel vlastní jeden či více notesů (notebooků), v nichž jsou zaznamenané položky organizovány pomocí štítků. Celý notes je možné sdílet, nikoliv však jednotlivé položky. Jedna položka nemůže být zařazena do více notesů, může obsahovat datové přílohy, ovšem jen určitých vybraných běžných formátů. Základní účet, jenž je zdarma, dovoluje uložit 40 MB dat, za $5 měsíčně je možno tuto hranici zvýšit na 500MB. Evernote nabízí integraci do Windows a iPhone a skvělý bookmarklet do prohlížeče (možnost rychlé archivace položky, kterou právě prohlížíte). Kritéria 3 a 6 jsou implementována bezchybně.

Twine
Twine, jenž je stále v betaverzi, už používám poměrně dlouho a po počátečních výhradách ohledně jeho složitosti jsem s ním velmi spokojen. Základním datovým celkem tohoto sémantického systému je tzv. twine, což je obtížně definovatelná entita -- něco mezi společným tématem sdružujícím zainteresované uživatele, diskusní skupinou, kanálem novinek a archivním šanonem. Položky v twine mohou mít různorodou podobu -- bookmarky, poznámky, dokumenty, obrázky, videa -- a mohou být sdíleny samostatně tak, že jsou viditelné z více twines zároveň. Štítky pro každou položku systém navrhuje automaticky, mohou být samozřejmě modifikovány. K dispozici je i emailová integrace, o mobilním přístupu se spíše mlčí.

Verdikt

V oblasti operativy vedou dva finalisté -- Vitalist a Tracks. Pokud jste hračičkou jako já, začnete dopisovat nedodělky do Tracks, protože "to jde" a v Ruby je to navíc zábavné. Pokud chcete místo toho spravovat své GTD záležitosti, sáhnete po Vitalistu, jenž funguje out-of-box a po jisté době -- až začnete platit za Basic účet -- se začnete cítit profesionálně. Jestliže ale nejste GTD fundamentalistou, nemusíte Mít vše hotové a spíše si rádi někam píšete věci, na které chcete zapomenout, vyzkoušejte Remember the Milk.
Co se týče GTD archivace, je situace jednodušší: Nemít předchozí zkušenost s Twine, volím Evernote. Avšak archivních nástrojů použitelných pro GTD by se dalo najít určitě více. Zde platí, že je lepší sázet na praktický nástroj spíše než na čistě GTD systém, protože, jak píše D. Allen, nejde o nic víc než jen o spolehlivou kartotéku.

A třeba je to všechno o ničem, vrátím se k hromádkám papírů na stole, souborům na disku a kalendáři v mobilu. Uvidíme.