Nečitelní

Že přijmout jejich pozvání byl hloupý nápad, poznal Mark ještě dřív, než se lístky oolongu v jeho šálku stačily náležitě rozvinout.

Z docela sympatického ajťáka se vyklubal regionální šéf analytiků Goosoftu, jakýsi Feyran. Tvář toho druhého zdobil úlisný úsměv, ohromovat měla okatě drahá kravata. A vzali navíc s sebou nějaké mohutné chlapisko, přestože domluva jasně zněla, že setkání proběhne ve formátu dva na dva.
Vadilo to o to víc, že se Patrick nedostavil.

"Víte, nám nevadí, co děláte... vy sám," začal pomalu Feyran. "Že anonymizujete, kde se dá. Že si držíte několik identit na sociálních sítích, že je sdílíte s ostatními, což je většinou v rozporu se smluvními podmínkami... Vy snad něco skrýváte?"

Na tuto otázku nebylo třeba odpovídat.

"Kdo nemá co ukrývat před svým okolím, nemusí přece dělit osobnost. Ale dobrá, nakonec je vaše věc, že nemáte osobní integritu... Že se chováte nevyzpytatelně. Že vám třeba nemůžeme individualizovat nabídky tak, jako ostatním... to by nám opravdu tolik nevadilo," pokračoval Feyran.

To se ví, že vám to vadí, byl si jistý Mark. Ale proto jste mě sem nezvali.

"Máme indicie, že se tak chováte i v prostředí našeho konkurenta," řekl Feyran. "Používáte emailové adresy na jedno použití, blokujete meta-cookies, děláte krycí nákupy, měníte profily, adresy a telefony. Vypínáte GPS. Stavíte si vlastní počítače nebo mažete předinstalované operační systémy. Záměrně měníte styl textového projevu na sociálních sítích, používáte archaismy a přehnanou zdvořilost, vychylujete tak analýzu sentimentu. Občas dokonce... spíte mezi bezdomovci na lavičce v parku."

A občas nosím zrcadlovky, pomyslel si Mark. Výstřední brýle, kdysi dávno symbol kyberpunku, se vrátily do módy. Šlo ale spíše o recesi, proti všudypřítomné identifikaci obličeje samozřejmě ochránit nedokázaly.

"Ale...?" přerušil Mark dlouhý výčet věcí, které Goosoftu nevadí.

Feyran se zhluboka nadechl. "K tomu se za chvilku dostaneme."

Mark zvolna usrkával svůj nápoj. Nemělo smysl něco předstírat. "Proč jste se mnou chtěli mluvit?"

"Víme, že jste spoluautorem tohoto... textu," nalezl slovo kravaťák a přistrčil Markovi pod nos tablet s otevřeným prohlížečem. Mark se záměrně na tablet ani nepodíval. Věděl, že řeč bude buď o blogpostu "Nebuďte čitelní" nebo o jeho pokračování "Předvídatelnost a digitální nevolnictví." Na technickou debatu o prediktivních modelech chování, anonymizacích, HPC a bezpečnosti tahle schůzka nevypadala.

Kravaťák se nedočkal reakce a znejistěl. Naopak pan gorila se rozhlížel po čajovně se spokojeným úšklebkem, svého rooibosu se zatím vůbec nedotkl.

Mark se rozhodl kravaťáka trochu popichovat. "Tyhle texty jsou občas docela odborné. Člověk bez patřičného zázemí v ochraně soukromí a technologiích sledování mu stěží porozumí, pane..."

"Powolny... Mluvíme o vašem manifestu, ten je srozumitelný každému," procedil skrz zuby kravaťák, jenž zjevně nebyl zvyklý se představovat podruhé.

"A vy si myslíte, že jsem to psal já?" sondoval Mark.

"Podívejte, pane NoControl, UnM0delabl3, případně ChangeThYs a tak dále," vložil se do věci Feyran. "Víme s jistotou, že jste to psal vy. A víme i o dalších vašich spolupracovnících. Posvítili jsme si na každou vaši identitu. I na síť vašich přátel, na každého, s kým tyto identity sdílíte. Máme možnost zrušit vaše účty v cloudu, vypnout vaše antimodely, ať už jsou hostované kdekoliv. Můžeme vás odříznout od financí, takže nebudete schopni provozovat ani vlastní hardware."

Nevyvíjelo se to dobře. Bylo třeba ostatní nějak varovat. Když ale teď Mark vytáhne mobil, může situaci jen zhoršit.

"Říkáte si pan Nečitelný. Směšné. Víme toho o vás víc, než si sám myslíte." dodal Powolny.

"Ale trvalo vám to několik let, při všech zdrojích, které jste na museli alokovat." Najednou Mark pocítil zoufalou hrdost. Tahal za nos dlouhou dobu partu analytiků, kterým šéfuje někdo takový, jako je tenhle Feyran. A kdo ví, jak daleko se dostali lidi z Amabooku, ti po Nečitelných jdou také. Ale to už asi nebude moci zjistit.

"Považuji za nutné vás informovat o návrhu zákona, který připravujeme," přerušil ticho Powolny. "Tedy, místní pobočka Goosoftu. Předloží to Sjednocená strana sociálních jistot, společně s Ekologicko-multikulturní koalicí. A máme zajištěné hlasy opozice."

Něco tu nehraje. Nemusí mi vůbec říkat o tom, co plánují. Co tím sleduje?

Mark neměl co ztratit. "To myslíte ty přílepky, kvůli kterým bude anonymizace postavena mimo zákon a indentita na síti se bude muset centrálně registrovat? A identita ve vztahu k inteligentním předmětům hned pak?"

Powolny se sebejistě podíval na Marka: "Nenazval bych to takhle, ale... ano, když chcete. Prostě spadla klec. Vy a vaše partička končíte. A další podobné partičky po světě. Jednou provždy. Existuje nová obchodní dohoda mezi státy, je to otázka několika let..."

"Takže vám nestačí platit si své politiky, už se ani nenamáháte, aby to vypadalo jako demokratický proces," přerušil ho Marek.

Feyran se vzpříma podíval Markovi do očí. "Demokracie? Nejste naivní, víte, jak to je. Masy jsou spokojené, nikdo se nebouří. Přestože máme nadpoloviční část populace v produktivním věku na podpoře a další velká část je uměle zaměstnaná. Ti lidé chodí někam do práce, aby nepřekáželi a nezlobili. Navzdory předpovědím ze začátku tisíciletí to pořád funguje. Žádné další praskání ekonomických bublin. A víte proč?"

"Daňoví poplatníci," odpověděl Marek. "Je jich čím dál míň, ale jsou superproduktivní. Vy a vaši zaměstnavatelé. Pak ještě Amabook a dvě tři velké korporace. To stačí."

"Přesně," pokračoval Feyran. "Důsledek trvalého selekčního tlaku. Přežili jen ti nejschopnější, nejdravější. Velké komerční subjekty s nejefektivnějšími procesy. Tito vítězové ale dokážou nakrmit všechny ostatní."

Mark si postupně uvědomoval, že Feyran bezostyšně používá doslovné fráze z Manifestu. Jenže to, co Mark a jeho přátelé považovali za hrozbu a ztrátu svobody, Feyran vnímal jako status quo, jako dobré uspořádání světa, které je třeba hájit.

"Takže pohodička, jasně... Internet věcí, kamery na jedno použití. Trvalý dozor nad bezpečím. Platbu hotovostí jste nedávno postavili mimo zákon, jakože kvůli organizovanému zločinu... Soukromí na síti? Neexistuje. Síťová neutralita? Nehodí se vám."

"Síťová neutralita? Ale jděte. Každý občan má přece nezadatelné právo na Internet zdarma. Není to skvělé?" provokoval Feyran.

Mark se cítil víc a víc v pasti: "Samozřejmě jen právo na Internet s nezávadným obsahem. A nezávadnost definujete vy... Když si vybíráte mezi svobodou a nulovou cenou, musíte trochu přemýšlet. Chce to charakter, zásadový, zodpovědný a nezávislý lidi... No a politici a korporátní droidi, jako jste vy, nás víc a víc kriminalizujou a dělají z nás nesvéprávný děcka. Zdůvodňujete to tak, že chcete sociální jistoty. Jenže akorát jen posouváte hranici toho, co je legální a co už ne... Štěstí, že i my máme na svý straně nějaký právníky."

Feyrana se urážka nijak nedotkla. "Jak jste to popsal v tom svém textu? ... Jde stále o tu starobylou hru, hru o moc. Pár hráčů odejde, jakmile se hra přesune na nové hřiště nebo dojde ke změně pravidel. Několik nových hráčů se čas od času přidá k vítězům, stačí, aby změnu pochopili rychleji než ostatní. Čím lépe dokážete předvídat, co udělá protivník, tím větší výhodu nad ním máte, nepřekvapí vás... Moc pěkné formulace."

Feyran byl evidentně zběhlý v čtení z augmentačních brýlí, naprosto přirozeně udržoval oční kontakt. Vypadalo to, jako kdyby si pasáže z Manifestu doslova pamatoval.

Mark začínal být netrpělivý, chtěl získat zpět ztracený manévrovací prostor: "Co jste udělali Patrickovi, že dneska nepřišel?"

Feyran místo odpovědi dál pokračoval: "... Masivní digitalizace hru urychlila. Už dávno nestačí jen intuice a dovednost lidských hráčů, hra se zautomatizovala. Pokud můžete pořídit záznam o sebemenší akci protivníka, máte skvělá data. Těmi nakrmíte statistický model soupeřova chování. Čím lépe a rychleji dovedete modelovat a čím více dat získáte, tím jste mocnější..." Feyran si Markův text vyloženě užíval: "Jak výstižné! Dokázal jste popsat naše metody tak, aby to pochopil každý."

Mark už toho měl dost: "Asi jste mě sem nepozvali, abyste mi předčítali..."

Feyran ho gestem umlčel a pokračoval v citacích: "Koho tato hra nezajímá, je dobře předvídatelný, jeho kroky jsou čitelné. Je jednoduché mu implantovat názor, když je třeba. Ovlivnit jeho zákaznické a politické preference je otázka efektivní přímé nebo mediální manipulace. Taková loutka zůstává po celý život na spodním patře mocenské pyramidy a ani si neuvědomuje, o co predátorům nad ním vlastně jde."

Nemělo to cenu. Feyran, zdá se, měl rád věci pod kontrolou. Od šéfa prediktivních mágů se to ostatně dalo očekávat. Natěstí byla jeho přednáška u konce: "Tím se vracíme k našemu problému s Nečitelnými. Vás a vaše kamarády můžeme ignorovat. Počet členů vašeho tvrdého jádra je pod rozlišovací schopností našich multibehaviorálních modelů, nemá na ně vliv. Že ztrácíme pár individualizovaných predikcí, to vem čert." Feyran se na okamžik zamyslel a pokračoval: "To, co nám nevyhovuje a co vyvolalo naše dnešní setkání, je hlavně to, že své recepty zveřejňujete. Že publikujete na GitHubu zdrojáky antimodelů a dalšího vašeho nářadí. Navádíte stádo proti nám."

"Zveřejňujeme, protože na to máme právo," podotkl Mark.

"Zatím... Když budeme důslední, můžeme vás a vaše přátele obvinit z průmyslové špionáže a terorismu. Ale to by byla ztráta času. Než byste prohráli, jen bychom vám zbytečně vyráběli publicitu a dělali z vás mučedníky... Vadí nám zkrátka vaše ideologie. Protože funguje. Vysvětlujete konzumentům, jak se ta hra hraje, a ti hlupáci vás pomalu začínají chápat."

Mark oceňoval upřímnost. Bylo to lepší než nějaká argumentační přetahovaná. Proč se ale tihle lidi namáhali Markovi všechno tak podrobně vysvětlovat? V tom dlouhém Feranově monologu byla i jakási zvláštní forma uznání. Analytik ho zjevně považoval za sobě rovného soupeře, navzdory neporovnatelným podmínkám na obou stranách simulačního bojiště. Bylo by ale nebezpečné se na tento detail soustředit, ztratit pozornost a nechat se zahnat dál do kouta. Teď mohla Marka zachránit jen jeho kultivovaná drzost a vytříbená paranoia, vlastnosti, na nichž si právem zakládal.

"Co po mě chcete?" zeptal se Mark na rovinu.

Pan gorila se doposud tvářil nepřítomně. Teď pozvedl obočí a na tváři vyloudil škleb, jenž se dal při troše fantazie pokládat za tázavý zájem. Mark se zřejmě poprvé za celou dobu rozhovoru trefil do vazounova slovníku.

Powolny a Feyran si vyměnili pohledy a bylo jasné, že jsou s průběhem schůzky spokojeni. Feyran si objednal druhý darjeeling a pak začal strukturovaně hovořit. Znělo to, jakoby si metodicky odškrtával položky z nějakého seznamu: "Předně -- o ostatní Nečitelné už se nestarejte. Nepokoušejte se nikoho kontaktovat. Dáme vám na vybranou. Víme, že jste zásadový a obětavý člověk, nemyslíte na vlastní prospěch. Nerad se rozhodujete ve stresu a nenecháte se snadno manipulovat. Ale než odsud odejdeme, musíte se rozhodnout. Varianta A: Zmizíte ze světa, stane se z vás Jiří Dorobil, zaměstnanec prediktivní divize Goosoftu. Varianta B: Zmizíte ze světa, stane se z vás Jiří Dorobil, oběť loupežného přepadení, nalezená na periferii v bezvědomí, se ztrátou paměti a těžkým zraněním hlavy... Jak vidíte, jisté detaily vaší budoucnosti jsme si dovolili vyřešit za vás. Doufám, že oceníte, že vám to usnadňujeme. Je to čistě jednobitová otázka."

Powolny spokojeně doplnil: "Teď se jako v klidu rozmyslete. Neradi bychom, abyste později nabyl dojmu, že jde o rozhodnutí pod nátlakem, za nápadně nevýhodných podmínek... Však to znáte."

No tohle. Jakože mám pro vás... pracovat? ... Cože? Po tomhle všem? To si snad děláte... Mark se na poslední chvíli ovládl. "To jsou dost mafiánské postupy, nemyslíte? Musí existovat ještě varianta C. Odejdu odsud a nic se mi nestane... Možná se rozhodnu nic z téhle schůzky nezveřejnit. Možná se přestanu veřejně angažovat, možná začnu volit ty strany, co zmínil tady pan Powolny. Přestanu být názorově radikální ke korporacím. Ale vy mě a mé přátele necháte na pokoji... Nebo je tu varianta D: Začnu hned volat o pomoc."

Škleb na vazounově tváři změnil tvar: "Nezačneš."

Feyran pokračoval: "Ještě doplním pár drobností k variantě A, pane Drobile. Budete pracovat v divizi preventivní analýzy na seniorní pozici. Tedy poté, co s vámi tady Powolny a lidi z Human Resources vyřeší všechny formality. Kromě vašich kolegů analytiků vám pak budou k dispozici i externí kontraktoři z oddělení řízení rizik... Jako je tady Robert."

Gorilák se usmál na svého potenciálního šéfa.

Feyran přikývl. "Využijeme vašich zkušeností s antimodely. Vaší praxe s nastrčenými identitami, které přesně zapadají do našich individualizovaných modelů a tím oslabují jejich prediktivní sílu. S vašimi přáteli se budete dál postupně setkávat jaksi... nepřímo, prostřednictvím jejich jednotlivých modelů. Vám to nemusím vysvětlovat. Data mining. Budete takový náš kanárek v datovém dole. Paranoidní specialista, který vidí velmi nepravděpodobné problémy daleko dopředu. Plat dostanete adekvátní, určitě nebudete mít důvod si stěžovat, ani důvod pokukovat po jiném zaměstnavateli. I když vám to teď vůbec nepřipadá, brzo nebudete mít problém ani s motivací. Variantu B asi není třeba rozvádět. Snad jen tolik, že když ji zvolíte, strávíte nějakou dobu v nemocnici. Ale dostanete se z toho, na naše biotechnologie už je dnes celkem spoleh. Jen pak nebudete dál použitelný na trhu práce. Nebudete totiž mít schopnost... ani chuť... nějakou práci vykonávat."

Mark se zvedl: "Promiňte, ten čaj..."

Robert doprovodil Marka k toaletám a zůstal stát na chodbě. Nepochybně si předem všechno zajistili, takže o útěku bylo zbytečné uvažovat. Mobil najednou neměl signál, nenašel žádnou WiFi.

Z kohoutku kapala voda, po velkém čistém zrcadle se klidně procházela moucha. Mark se díval na unaveného ajťáka při těle ve středních letech. Trochu shrbeného, zatím bez brýlí. Smutně se na sebe pousmál. Brzo se to změní... Prý zranění hlavy... Škoda, že přestal cvičit, teď by se mu fyzička hodila. Co za informace z něj dokážou vytlouct? Ještě nikdy mu nikdo vážněji neublížil. Hi tech na jedné straně a tak středověké metody... Ale spočítali si to dobře, legální cestou by jim to šlo pomalu.

Nebo...? Ale ne, Nečitelné přece nikdy nezradí. Stejně, s výjimkou nejbližších o dalších členech z principu nemohl sám vědět nic užitečného. Dali si velkou práci s tím, aby se navzájem vůbec nemuseli v reálném světě potkávat.

Všechno by bylo mnohem snazší, nebýt těch zpropadených zásad. Kdokoliv jiný na tomhle místě by se dlouho nerozmýšlel.

Co bude s ostatními? ... Dlouho to vypadalo, že se jim podaří aktivizovat nadkritické množství podporovatelů. Vysvětlovali digitálním poddaným pravidla hry, učili je používat stejné technologie. A teď konečně narazili na odpor.

Co vlastně ten Pat? Měl štěstí, že sem nedorazil... Možná ho něco varovalo. Něco, co mi uniklo?

Zrcadlo. No jasně. Můj model. Oni věděli, jak se rozhodnu. Dřív, než sem šli, jinak by se ani nenamáhali mě lapit.

Robert se ani neohlédl, když Mark vyšel ze dveří, a doprovodil ho zpět ke stolu.

Mark klidně dopil zbytek studeného čaje. "Chci tolik dovolený, o kolik si řeknu. Žádný korporátní procesy. Žádný dotazníky, žádný školení. A Patrickovi vyřiďte, že mi to taky mohl říct rovnou."

Powolny se rozzářil jako sluníčko, Feyran se spokojeně opřel do křesla. "Samozřejmě... Vítej na palubě, Jirko."

"A chci stravenky."