19. března 2011

Sonáta magnetické rezonance

"Téměř všechno, veškerá vnější očekávání, pýcha, strach z nesnází nebo neúspěchu, jsou tváří v tvář smrti nicotné a zůstává jen to, co je důležité." -Steve Jobs

"Potřeba útěchy je samozřejmě skutečná, ale není v přesvědčení, že vesmír nám podle jakéhosi práva útěchu dluží, cosi dětinského?" -Richard Dawkins

"Začínejte s myšlenkou na konec." -Steven Covey

O škálovatelnosti starostí

Jedině vědomí vlastní smrti dodá myšlenkám správnou hloubku.

Své běžné starosti vidíte najednou jako drobné nepříjemnosti. Místo toho se začnete ptát, kolik času vám zbývá, co ještě stihnete zařídit a co už ne. Začnete se zajímat o to, jak budou žít vaši blízcí ve světě bez vás, a jak vaše nepřítomnost změní jejich životy.
Uvědomíte si, kolika lidem něco dlužíte - omluvu, vysvětlení, poděkování.

Začnete si vážit každé minuty. Uvědomíte si své minulé chyby a to, jak hloupé a zoufale neefektivní je ztrácet čas malichernými spory, nadáváním na okolnosti, sebelítostí... Soustředíte se na podstatné detaily, na správnou komunikaci s lidmi. Přestanete lhát sami sobě, odhodíte předsudky.

Na druhou stranu se ohlížíte za sebe a ptáte se, co po vás zbyde, a napadají vás úplně jiné věci než obvykle: Jedinečné, neopakovatelné, vyčnívající z šumu všednosti.

Je to mix dlouhodobého a krátkodobého, najednou máte čas jen na důležité věci. Najednou jste drsně produktivní, ale paradoxně se přitom vůbec nestresujete. Constraint Breeds Creativity.

Hudba sfér je v podstatě industriálek

Ležím už čtvrt hodiny bez pohybu, v úzkem tunelu technologické svatyně, má hlava se nachází uprostřed silného tančícího pole. I přes špunty v uších slyším silné rány a hukot vibrujících cívek, trápených mohutnými proudy. Skenovací frekvence dává zvukům zajímavý rytmus, různé rezonanční kmitočty pak melodii.
Vesmírná odysea, meditace vysoké intenzity.

Sofistikovaný stroj několikrát propátrává každý kubický milimetr mé hlavy a nakonec spočítá imaginární obrázek. Ačkoliv je to celé nesmírně složité, jde nakonec o jednobitovou odpověď na jedinou zásadní otázku:
Je to tam?

Ateistovi motlitba nepomůže

Myšlenky na smrt jsou doprovázeny myšlenkami na věčnost. V těžkých chvílích se věřící modlí, agnostik pochybuje, nevěřící medituje.

Ateista ve svém nitru nehledá dobro absolutní, nemůže se opřít o útěchu garantovanou shůry. Neupíná své morální zásady k nějakému abstraktnímu, těžko uchopitelnému řádu, jenž trvá věčně. Je si vědom pomíjivosti morálních konstrukcí, toho, že tyto zásady nejsou odvozeny od nezpochybnitelných pravd, ale jsou ukotveny v konkrétním čase a společnosti.

Víra v absolutní dobro je, z evolučního pohledu, možná jen vedlejším produktem silného lidského citu -- lásky. Biologické programování ateisty a věřícího je samozřejmě stejné, oba v hloubi srdce touží po dobru.
Nevěřící ale neplýtvá energií na hledání dobra zobecněného a absolutního, místo toho se může soustředit na relativní dobro, na dobro konkrétních lidí.

Ateistům je často vytýkáno právě zpochybňování a "relativizace hodnot.” Neprávem: Praktické a relativní dobro páchané v ateistově sféře vlivu dokáže víc než zázraky konané za hranicemi lidského chápání.

Mám pro vás dvě zprávy...

...říká doktor a zoomuje přitom obrázkem z magnetické rezonance.
"Dobrá zpráva je, že to není to, čeho jsme se báli. Ta špatná, že stále nevíme, co vám je."

Inu, to beru, pane doktore.
Okomentovat