Udělají to znovu, pokud dostanou příležitost

Jak dlouhá je paměť národa? Přibližně dvacet let.

Dne 23. 11. 1989 jsem byl zadržen příslušníky VB poté, co jsem si dovolil fotografovat demonstraci na Palackého náměstí v Kutné Hoře.
Poté jsem byl samozřejmě propuštěn, protože jsem se nedopustil ničeho proti socialistickému právnímu řádu. Ty dvě hodiny na služebně mne ale definitivně utvrdily v tom, že komunismus je čisté zlo. Nereformovatelné zlo, jemuž není možné pasivně přihlížet a mlčky ho tolerovat.

V ten mrazivý čtvrtek jsem také byl, společně s kamarádem Honzou A., vykázán vedením kutnohorského Gymnázia z budovy téhož.
Důvod? Byli jsme studenti ČVUT FEL a dovolili jsme si strašnou věc -- informovat gymnazisty a profesory o situaci v Praze, protože v televizi a rozhlasu tou dobou nebylo nic jiného než komunistická propaganda.

Za dvacet let se KSČM stihla vzpamatovat a její FUD je silný jako nikdy předtím. Když neudělají komunisté nějakou výraznou chybu, budou po dalších volbách opět u moci, ať už to teď ČSSD populisticky popírá, jak chce. Bude nám spoluvládnout, nejprve lokálně, pak celostátně, strana, o níž jsme si mysleli, že patří minulosti.

Opravdu nechci opakovat to, co jiní napsali mnohem lépe, ať už s náležitým patosem nebo s náležitě pozdviženým egem. Pro mě je vzpomínka na události roku 1989 důvodem k obezřetnosti. Nechci prostě, aby tu nějaká další generace musela žít přisehnutě. Skutečně jsme národem pitomců?

Ano, ten čas už se opravdu nevrátí. Pokud se arogantní levičáci s vůlí k moci chopí kormidla -- notně podpořeni nevyléčitelně relativizujícími "levicovými intelektuály" -- bude to vypadat úplně jinak. Výsledek bude ale za několik let podobně nesvobodný. Možná se budou šrouby utahovat i deset, dvacet let, ale o to bude to utažení důkladnější.

Pokud to ovšem všem těm budoucím rathům a paroubkům dovolíme.